• Veronika

Ze života holky - Rekapitulace roku 2017


Konec roku s sebou nese pocit klidu. Klidu, že už vlastně letos nic nemusíte, protože to stejně nestihnete a tak to necháte na leden. Teď sice chce mít každej klid, ale málokomu se to reálně zadaří. A také přelom roku s sebou přináší pocity hodnocení, očekávání, předsevzetí, plánů a rekapitulace. Mě to taky popadlo ne, že ne, ale hned druhej navazující pocit byla panika. Panika z toho, že letos se nám toho moc nepodařilo, že nám nevyšly plány a že nemáme žádný velký plány na rok budoucí.



Ale pak na popud mé drahé polovičky, jsem se zamyslela jinak (z pohledu poloplná lahev) a najednou jsem zjistila, co všechno my jsme za ten rok společně zvládli. Že je to vlastně mazec, a taky jsme rozhodně nic z toho neplánovali loni před Silvestrem. A to mě uklidnilo a už se zneklidnit nenechám.


A jak ten náš rok vlastně ve zkratce vypadal? Den před mým svátkem (6.2.) jsme se začali zcela vážně bavit o našem možném odletu. V březnu jsme se bavili ještě vážněji. Začátkem května koupil Vašek hodně starej a hodně ošklivej byt. Než se vyřídily papíry a všechno, trvalo do začátku července. Mezitím jsme si už koupili jednosměrnou letenku na konec světa a začali jsme se intenzivně učit francouzsky.


V červenci začala reálně rekonstrukce s naprosto přesným deadlinem (den našeho odletu). Počet volných dnů u bazénu bych spočítala na prstech jedné ruky. Přelom srpna a září jsme oslavili troje narozeniny. Bohužel plány a časový program nám nevycházely a tak jsme ještě den před odletem neměli vše 100% hotovo. Balili jsme do noci a vstávali ve 3, abychom to všechno zvládli. A odletěli jsme. Nebudu zas a znova vypisovat, co nedopadlo a co dopadlo. Po třech týdnech jsme byli zpátky doma. A pak jsme se smiřovali s tak divnými pocity, že to dalo na hodně popsaných nikdy nezveřejněných stránek.


A pak, abychom měli proč vstát z postele, začali jsme psát a vyrábět knížku, což nám dalo do začátku prosince a dovolovalo nám to být aspoň myšlenkama neustále na Réunionu. Taky mě zázrakem vzali zpátky do práce. S prvním adventem nastala komunikace s knihtiskařskou firmou, která nám tři dny před Vánoci dodala chybně vytištěný knížky a my neměli dárky a objednané knížky pro skoro tři desítky lidí. A všechno tohle uteklo a přišly Vánoce. Jedny z nejhezčích Vánoc, který pamatuju. Protože je s láskou prožívám s lidmi, který miluju a s tou nejhezčí interiérovou výzdobou, která není moje práce, ale jsem z ní fakt nadšená!


Taky jsme překonali hranici 5 let vztahu a teď už machruju a velmi vtipně říkám, že už to táhneme šestým rokem. A tento asi můj nejakčnější rok končí a já jsem opravdu zvědavá, co si další rok vymyslíme. Takže pocitově za tento rok mi ze života pár lidí zmizelo, o to víc si vážím těch, kdo přišel, objal mě a dva dny po příletu pozval na štrůdl nebo na víno/kafe/čaj. Anebo mě prostě jenom nepřizabil, když jsem bulela jak želva ještě další tři týdny, a protože to bylo tajný bulení, odnesl to můj nejlepší kamarád (Vašek).


Mám toho na srdci ještě spoustu, ale tohle je rekapitulace, takže tím to uzavírám. Ale ještě bych mohla sepsat celoročně děkovný spis konkrétním lidem, taky seznam věcí, které jsem se naučila/nenaučila a chyby z kterých jsem se poučila. Konec roku je prostě krásné téma na psaní.

15 zobrazení