• Veronika

Ze života holky - Štědrodenní střípky


Fáze smažení, vaření, prostírání a chystání se odehrávala u mamky v ne úplně gigantické kuchyni. Asistovali jsme všichni členové Štědrovečerní večeře – tedy já, ségra, mamka, babička a Jack. Já jsem smažila lososa, Markét řízky, do toho se ohřívala tradiční hrachovka, Jack se motal přesně, kde neměl, mamka prostírala a babička dloubala do šampaňskýho.



Měly jsme zcela klasickou Bohemku. Každý měl někdy zcela klasickou Bohemku, takže všichni víte, jak to vypadá, když se strhne ten zlatý obal. Ano, je tam drátek. Povidám celá poprskaná od lososa: babi, hlavně prosimtě nesundávej ten drátek z toho, pokud to nechceš hnedka sama rozdělat. Babička: no to v žádným případě nechci. To by měl rozdělat někdo, kdo nemá brejle.. Tím to padlo samozřejmě na mě, ale já se nehodlala jen tak vzdát a povidám: babi a ty si to hodláš rozdělávat směrem k obličeji? Že to jako má rozdělávat někdo, kdo nemá brejle? A nehnípej ten drátek, jinak to prostě bouchne, kam nemá.


Babička se taky nehodlala vzdát a s lety zkušeností mi povidá: ale to je blbost, co by to bouchalo.. Takhle to pár minut pokračovalo, až už nás nemohla mamka poslouchat, urvala drátek, postavila flašku na stůl směrem ke stropu a začala vyrglovat špunt. Tak jako jsem tušila, že to nedopadne úplně nejlíp. Netušila jsem ale, že to bude taková rána.


Špunt vyletěl do stropu a stejně rychle se vrátil a třísknul do stolu. Během té rány, smíchu a nadávek, prskání oleje a já nevim, čeho všeho jsem zaslechla jako takové podezřelé křupnutí. A říkám: ten špunt asi třísknul do světla na stropě nebo mi řekněte, co bylo to lupnutí? Ale nikdo žádný lupnutí neslyšel a já jsem byla za blázna. Poté jsme se s babiččiným neustálým přesvědčováním o tom, že líp to, ale nemohlo dopadnout, Veru, s tim špuntem, to bych chtěla vidět, jak bys to rozdělala ty atd, jsme se pokojně usadily k večeři a všem moc chutnalo.


A teď pozor. Představte si ten náš stůl, čtyři talíře, adventní věnec, flaška a keramický kapřík u každého talíře, protože nebyly šupiny. A tak koukám a jeden z těch kapříků byl na půl. Normálně ho ten špunt rozpůlil tou odraženou ránou ze stropu. A to bylo to lupnutí, který jsem slyšela. Takže následoval záchvat smíchu a dělaly jsme si z toho takovou dobu srandu, až jsme babičce lezly na nervy a ta rezolutně prohlásila, že kapříka slepí a ať už jdeme někam.



U večeře jsme seděly poměrně dlouho, krásně jsme se přejedly, pak jsme šly ke stromečku, kde bylo naježíno a koukaly jsme na Panděla Áně 2.


7 zobrazení