• Veronika

SICÍLIE

První informace: jeli jsme absolutně nepřipravení. O Sicílii jsme věděli pouze pár základních informací a oblečení napakovali do dvou malých kufrů na základě domněnky, že v dubnu je na Sicílii už vedro.

První dva dny jsme vstřebávali realitu a Sicílie se nám moc nezamlouvala. Od prvního pohledu na záchodky na letišti, řidičských schopností místních obyvatel až po celé dopoledne strávené v Syrakusách, prostě nic moc. Nepůsobila na nás atmosféra antických památek, protože to celé kazily odpadky, které byly rozházené téměř všude. Nepadali jsme na hubu údivem z uliček starých tisíce let, protože to v nich smrdělo jak na veřejných záchodcích. A nebudu předstírat, že to bylo úžasný, protože nebylo.


Plně jsme si uvědomili, že chození po městech a obdivování památek prostě není nic pro nás. A tak jsme zapátrali a povedlo se nám na Sicílii najít, co jsme hledali:

Ticho.

Klid.

Výhledy tak dokonalý, že jsme mysleli, že jsme se ocitli v jiném světě!

Kvetoucí mandloně.

Kosatce.

Vlčí máky.

Nebe.

Moře.

Plameňáky.

Jeskyně s netopýry.

Řeky.

Tunely.

Kopce.


Ach, ty zelený kopce se zapadajícím sluníčkem, to byl prostě balzám na duši.

A taky Ragusa. Město, které bylo krásné, čisté a útulné. Rozhodně doporučujeme. Mnohem víc než Syrakusy a tisíckrát víc, než Palermo.


Ragusa

Taky doporučujeme přírodní rezervace, odlehlé pláže a okruh okolo jeskynních komplexů. Doporučujeme zajet si do středu ostrova a jet 70 kilometrů 2 hodiny, protože vám to silnice ani jinak nedovolí, ale mezi těmi kopci je tak krásně, že to stojí za to.


Procestovali jsme Sicílii, jak se dalo. Je fakt obrovská a Vašek nařídil denně okolo 300 kilometrů. Když už jsem u toho řízení. Pokud pojedete na Sicílii a budete tam řídit auto, připravte se na to, že to bude jeden z nejadrenalinovějších zážitků. Sicilští řidiči aut jsou zvířata. Neznají blinkry, nerespektují pruhy, v tunelech nesvítí a předjíždějí ze všech stran, troubí, nadávají, kruháče jsou spíš křižovatky, na kterých jede ten, kdo je tam první. Stav silnic je takový, že Vašek po prvním dni řízení vykřikoval hesla typu: „zlatý český silnice, zlatý český řidiči, ježiš já se těšim na řízení v Evropě!“ Ano až taková to byla divočina, že Vašek zapomněl, že je pořád v Evropě. :D


Pocitově si odvážíme velký vděk za to, v jak krásné zemi žijeme. Jak čisto tady máme. Jak děsně třídíme odpad a nákupy nosíme v látkových taškách. Na silnicích blikáme a většina uliček nefunguje jako vývod kanalizace. A s takovými pocity se člověk fakt hodně rád vrací domů.

31 zobrazení