• Veronika

ROSEVINE - TEREZA KRUPOVÁ

Na úvod chci říct, že tato knížka se ke mně dostala formou, z které jsem byla upřímně nadšená a strašně šťastná. Autorka knížky mě oslovila s tím, že má zájem o spolupráci. Pošle mi knížku, kterou nedávno napsala a já napíšu recenzi. No dokážete si představit, jak jsem učůrávala štěstím, že se mi začíná plnit životní sen. Knížku Rosevine jsem přijala jako svou první zkušenost s otevřenou náručí a nažhaveným noťasem. Celá pyšná jsem začala číst a jsem ráda, že se ke mně knížka dostala, protože vím, že bych si ji sama nikdy nekoupila, protože takový styl knížek obvykle nečtu.


Pokud vás zaujme, můžete koupit e-knihu tady. Napsat něco milého a upřímného autorce Tereze, rozšířit si knižní repertoár a podpořit mladou generaci lidí, kteří tvoří a nejsou ovečky.


Nejdřív dějově (pozor obsahuje rozluštění) a poté pocitově.


Kniha začíná tím, že tajná agentka Angela přijíždí do hotelu Rosevine, kde se má nenápadně stát novou zaměstnankyní, spřátelit si personál co nejvíc zmapovat terén a zjistit, co nejvíc o chodu hotelu. Zkrátka splynout s davem. Má na to 3 týdny, než do hotelu přijede pár, který je podezřelý z vraždy, a který má Angela sledovat.

Angela je huba nevymáchaná a občas si opravdu koleduje o problémy, ale 3 týdny v hotelu vydrží, i když práci tam nesnáší. Těsně před příjezdem páru potencionálních vrahů do jejich pokoje nainstaluje kamery a plánuje si, jak se s nimi přátelí a vyloudí z nich informace.

Vše jde podle plánu a Angela se brzo spřátelí s Erikou (žena z potencionálního párečku vrahů). Nakonec se víc než jen spřátelí a dokonce spolu stráví noc a Erika se upřímně přiznává k celé její životní situaci.


Její muž je vrah, ona je v tom nevinně a strašně se ho bojí, protože jí už chytře namočil do podezření z vraždy a nikdo její verzi pravdy nevěří.


Angela slibuje Erice pomoc hned druhý den. To se ale Erika neobjeví na snídani a není jí vidět celý den. Angela má podezření, že jí mohl její manžel ublížit, protože večer předtím viděla na kamerách, co jim nainstalovala do pokoje, že ji uhodil.


Po dalším sledu událostí se Angele potvrzuje její podezření a Erika byla prý spatřena u pobřeží, jak nasedala na loď s manželem, ale on se už vrátil v té lodi sám. Angela běží do přístavu, dost drsnými způsoby si zjistí, kam Eriku odvezli a vydává se na její záchranu, protože si uvědomuje, že ji miluje.


Najde ji polomrtvou na opuštěném ostrůvku hodinu od pobřeží. Dotáhne ji do lodi a volají sanitku a zároveň kontaktuje své vedoucí u policie, aby přijeli zatknout Eričina manžela. Když Eriku naloží do sanitky, Angela utíká zpátky k hotelu, chce provést zatčení sama.

Zatčení ale nejde tak hladce, Eričin manžel se hodně brání a po krvavé rvačce na nože ho Angela nakonec v sebeobraně podřízne žiletkou. Po chvíli přibíhá policejní posila, která už není potřeba a Angely šéf jí oznámí, že Erika to nepřežila..

A teď pocitově:


Knížka je kraťoučká, má jen 83 stránek. Ale i těch 83 stránek ve vás rozhodně zanechá dojem. A teď jde o to, jaký dojem. Ve mně to byl rozhodně nechutný pocit z konce, hořkosladká pachuť po detailním popisu všeho a taky nevěřícné překvapení, kolik vulgarismů bylo na tak málo stránkách použito.


Hlavní postava Angela je drsná, sprostá lesbička, která většinu problémů řeší tím, že si dá cígo ve sprše nebo nadává nebo má orgasmus. Jo a ten hlavní problém, tedy zatčení hlavního podezřelého, vyřešila tím, že ho zabila, protože je to zároveň i agresivní a nestabilní psychopatka.


Klobouk dolů, napsat tak nesympatickou a rozbitou jedinou hlavní postavu, je určitě umění.

Napsat na tak málo stránek celý děj, který by se dal roztáhnout o dalších 100 stran je určitě taky kumšt. Záleží ale, jestli je to dobře nebo ne. Za mě úplně ne. Já strašně ráda čtu, nevadí mi číst 500 stránkové bichle a v některých se na celých těch x set stránkách toho nestane zdaleka tolik, jako tady na osmdesáti třech. A jelikož na to koukám i z pisatelského hlediska, tak jsem ten typ člověka, který napíše dva odstavce o tom, že venku prší. Jaký zvuk dělají padající kapky, jakou má vůni příroda kolem, jaký to vyvolává v lidech pocit a co všechno déšť vlastně je a není. No. A tady v Rosevine bylo napsáno takhle: Chčije. Jako rozhodně si dokážu představit, jak moc prší. Ale bohužel to zabíjí potencionální košatost příběhu a košatost je něco, co na příbězích miluju.


Co mi ale vadilo nejvíc, byly vulgarismy. Já nemluvím jako andělíček svatoušek, to vůbec ne, ale tohle bylo fakt moc. Třeba Ondřej Neff v knížce Tma taky používá hodně krutý vulgarismy, ale ty tak nějak tu posranou situaci tam vystihujou a člověk by je opravdu řekl. Angela v této knížce mluvila sprostě, protože byla prostě šílená a vůbec to na drsnosti příběhu nepřidalo. Když to je zase ta košatost – dá se popsat slušně, že se něco nepovedlo, dá se popsat, jak se u toho člověk cítí, co to pro něj znamená atd. atd. No. Tak Angela prostě řekla, že je to v prdeli a ještě mnohem hůř.


Knížku rozhodně doporučuji tomu, kdo chce rychlé intenzivní čtení s tím, že pak bude dlouho dumat, jestli se vám líbilo nebo ne. Doporučuji všem, kdo má rád sexuální scény, přímost a rychlé zakončení děje a nečeká na žádný happy end. Doporučuju všem, kdo rád akční, rychlé, krvavé a pesimistické myšlení.

65 zobrazení