• Veronika

RODÍME SLONA!

Pracovní článek z pracovního procesu psaní knihy.


A proč že rodíme slona? Protože Příběh se mnou prožil a prožije 24 měsíců, což je stejná doba, kterou nosí mamka slonice malé slůňátko v bříšku! Protože to je a bude nejspíš trošku porod to celý dát dohromady.


To mě jako nenapadlo hnedka, to mě napadlo, když jsem ubulená na začátku ledna měla strašnej strach, že knížku v životě nenapíšu a sednul si ke mně Vašek a dali jsme do kupy roční plán, jak to přibližně udělat, aby to všechno vyšlo. No a já jsem si na konec toho plánu napsala poznámku pro sebe, takovou jako motivační: nebuď kráva.. No a přemýšlela jsem, co teda mám bejt, když ne kráva a napadl mě slon.


Upozornění pro možné čtenáře mé knihy – takovéhle „geniální“ myšlenkové pochody nejsou v knize zakomponované! To se děje pouze mezi mnou a mnou. Ne mezi mnou a mnou, která píše knížku.



V procesu psaní jsem stopovala filmy a seriály, když jsem v nich viděla nebo slyšela nějakou hlubokou myšlenku. Překládala jsem desítky textů písniček a hledala tu pravou melodii, začala jsem číst poezii a přečetla jsem víc knih za poslední rok, než za posledních 5 let. Pozorovala jsem a poslouchala úplně jinak lidský interakce, než dřív. Nasávala jsem jako houba všechny vjemy světa a v hlavě z nich vytvářela nekonečný scénáře.



Aktuální situace je už jedno z finálních čtení. A sama už ten Příběh umím nazpaměť, takže i když jsem ho v lednu pročítala po milionté, strašnou spoustu chyb jsem v tom prostě neviděla. A tak jsem poprosila/donutila/dělá to rád – připojila ke čtení Vaška. Takže já sedím u počítače a Vašek má papíry a společně čteme a pitváme. Rozebíráme ten Příběh na nitky. Na atomy. Upřímně. A občas to bolí, ale zároveň je to naprosto úžasnej proces, kdy jsem fakt šťastná. A člověk, kterýho miluju, mě podporuje v tom, co miluju. A to není samozřejmý. Takže jsem fakt vděčná a občas fakt strašně otravná, protože na jednu stranu už chci mít, co nejrychleji tenhle proces za sebou. Už chci, aby to bylo kompletní. Na druhou stranu, kam spěchám? Proč mě mnou určený data stresujou, a mám pocit, že nestíhám? Protože prostě občas nejsem mamka slonice, ale to druhý zvíře no..



Ale nebojte, dočkáte se. A já taky. Ale předtím mě/nás čeká ještě strašná spousta práce a to nejen dopsání. Vyrábění obálky, vybírání stylu písma, číslování a názvy kapitol, formát, tisk a dalších milion věcí. I kdyby to byl největší fuckup mýho života je to zároveň ta nejlepší věc, do který jsem kdy věnovala tolik času a energie. Je to totiž moje. Podnikání? Projekt? Život? Všechno! Je to boží žít to, věřit tomu.

34 zobrazení