• Veronika

Komunikační uzlíky


Začalo to fakt docela nenápadně, chtěla jsem změnit hlavní fotku blogu. Skončilo to tím, že mám kompletně novej vzhled blogu, kategorie jsem zúžila, probrala všechny články a nechala jen pár. Trvalo to čtyři dny, ani to nebylo moc o nervy a myslím, že se to docela krutě povedlo a děkuji mému parťákovi a ajtý machrovi za pomoc a podporu.


Už delší dobu bych s vámi sdílela můj názor na komunikaci. Psala jsem to v pasivně agresivním módu, teď už v něm nejsem (teď jsem už zase přítulné štěňátko mód), ale neupravovala jsem to. Jen jsem umazala pár sprostejch slov.


Nepřestává mě totiž udivovat, jak moc těžké je umění komunikace. Jsem z toho občas dost smutná, unavená, otrávená a je pak obecně těžký zůstávat pozitivně naladěna vůči společnosti.



Většinu svýho života jsem strávila ve společenství lidí, kde se mluvilo česky. Jedním jazykem. Ve skupině, kde známe většinu slov, přečteme písmo a občas ovládáme i trošku tý gramatiky. Obecně by komunikace mezi jedinci, kteří mluví jedním jazykem, měla být ta nejjednodušší a nejplynulejší. Bez průšvihů a bez nedorozumění. Ale mně přijde, že kdybychom mluvili každý jiným jazykem a znaly by se jenom základy, bylo by to pro lidstvo lepší. Protože bychom nesrali tu omáčku kolem!! Ale řeklo by se jen to nejdůležitější. A člověk by udělal všechno proto, aby ten druhý pochopil podstatu jeho sdělení.


Nejsem nijakej velkej cestovatel, ale všude, kde jsem byla a nemluvila česky, tak jsem se snažila, abychom se pochopili! A nemluvila jsem v podmínkách, nepolitikařila jsem, nevymlouvala jsem se. Musela jsem říct přesně co chci, co si myslím, co potřebuju. A potřebovala jsem i přesnou a jasnou odpověď. A ono to fungovalo (teda až na tu výjimku s tím, že jsem hledala na Réunionu u paní Thelmy rychlovarnou konvici a ona mi ukázala lednici, ale i to jsme nakonec společnými silami zvládly).


Proč jako většina komunikace nemá 100% úspěšnost? Proč je tak těžký se dohodnout? Ať je to v práci, doma, ať už se snažíte zařídit výlet, večírek nebo jen jednoduchou dekoraci?



Zkusme ty komunikační uzlíky a uzle, který máme mezi sebou zapletený trošku rozmotat a vyrovnat, protože když je budete utahovat a rvát je děsnou silou, nakonec se přervou a prasknou. A pak tam nebude nic..


A myslím si, že hlavním důvodem, proč se člověk děsí vánočních setkávání s příbuznejma, je právě ta komunikace. To, že spolu u jednoho stolu budete muset mluvit česky a neumíte to..


To jsem prostě musela napsat a vrhám se opět do procesu žití a uvědomuju si, že nic není ideální a že mám vlastně kliku, že pár (a je to na prstech jedný ruky) lidí tu komunikaci se mnou má a za to mega díky!

48 zobrazení