• Veronika

Dubnové nenanovinky, ale zase o příběhu Hodinky


Duben je zatím měsíc plný víc čtení než psaní, víc plný práce než volna. A když je volno a svítí slunce, táhne to člověka ven a tak se mi nějak nechce psát. A nemyslím si, že bych se do psaní měla nutit, to pak prostě nemá smysl.


Můj život se točí okolo pár jasnejch středobodů a plynu si tak po svý životní cestě celkem v poklidu za novými dobrodružstvími. Aktuální středobody jsou pro mě knížka – ha, ta co píšu. Už mám 25 kapitol a ten příběh naprosto mateřsky miluju a strašně mě baví si k němu dohledávat fotky, obrázky, a když poslouchám písničky z aktuální best of, taky zjišťuju, že je to jakási forma inspirace.


Takže pro naladění pusťte si taky:


Grace VanderWaal – Clearly (tý slečně, co to zpívá, je 14 let. Jo. Nekecám. Je úžasná a i když už to slyším 150x pořád mě ta písnička baví a trošku mě z ní mrazí).


Imagine Dragons – Next to me (ano, Imagine Dragons jsou prostě srdcovka).


Jo a pro ne inspiraci, ale pro legraci Barbora Poláková – Vono (ta čeština mě prostě baví).



A teď se tady snažím sesmolit aspoň článek o nanovinkách, ale pořád tak nějak odbíhám do Hodinkový složky a pročítám si, co jsem napsala a přemejšlím, kterej úryvek vám se frknu a nakonec jsem vybrala část, kterou píše ona.


…Na zlomené srdce nejsou mastičky, pilulky nebo operace. Nejde jít do lékárny nebo do nemocnice a žádat něco takového vyléčit. A přitom kolik by ubylo nemocí, kdyby se léčily lidské duše a zlomená srdce. Ale dnes to funguje tak, že vás pošlou k „odborníkovi“ a když na takového odborníka vysypete celou svou nálož problémů, všechny strasti a trápení, tak odborník vás utlumí. Předepíše vám pilulky. Na zklidnění. Abyste si ulevili od těch smutných a srdcervoucích myšlenek a myšlenkových pochodů. A to má pomoct.


Nic takového jsem nechtěla. Rvala jsem se s tím zuby nehty a přiznávám, že místo pilulek jsem občas použila alkohol. A pak jsem trpěla a choulila se v rohu koupelny a přála si splynout s povrchem, stát se nějakým neživoucím předmětem. Tvorem bez emocí. Ale až po letech jsem pochopila, že právě ty emoce jsou to, co dělají mnou mě. Nejde je odoperovat, nejde je potlačit a uměle utlumit jsem je nenechala a po zmáhajících letech boje, mnou se mnou, jsem přišla na to, že když se vzdám, nebude to prohra. Že tady rozhodně není vítěz a poražený, že je to prostě já a já. A že když je ve mně hodně struktur, osobností, myšlenek a nálad, tak pořád jsem to já. A já chci být zdravá. A zdravá budu pouze, když to všechno přijmu...


A čím víc to pročítám a přepisuju, upravuju a přemýšlím, tím víc mám zas chuť do toho a pustit se do psaní. Takže jen pár rychlobodů ze života – jsem v pracovním zápřahu a jedu 10. den v kuse, ale nevadí mi to. Do tý doby než přijde jeden pacient a zeptá se mě, kde máme návleky.. (Protože jsme je už dali pryč a teď choděj snaživky snaživý a zouvaj se, protože nám tady přece nenašlapou..).


Dále je jaro! Včera jsme byli asi po deseti dnech (kvůli mý chřipajzně) na procházce v lese a za těch deset dnů udělala takovej velikej pokrok ta příroda, všechno kvete, opravdu to voní ve vzduchu.


Takže já se loučím, protože jdeme na zahradu pomordovat Kessinku a stříhat stromy.


Joo a pořád platí nabídka, že pečeme medovníky na zakázku za 400Kč. Jeden upečen začátkem dubna, jeden objednán na konec dubna. Spokojení zákazníci nás doporučují. Děkujeme.

3 zobrazení