• Veronika

Únorové psaní o psaní


Celý den jsem psala. Ale z posledních dvou dnů mi na zádech seděl smutek a nedobrá nálada, takže jsem psala jezerní příběh. Ten je na špatnou náladu ideální, zkoušela jsem totiž začít psát příběh o hodinkách a pořád jsem měla tendenci psaní špatnejch pocitů, úzkostných situací a já ten příběh nechci zničit.



Smysl toho příběhu je klid. Smysl toho příběhu je klid. Jo, napsala jsem dvakrát jednu a tu samou větu, protože bych ráda, abyste vy, kdo to čtete, to chápali. Že tam nedojde k šíleným rozvratu, že nikdo nebude nikomu nevěrnej, nikdo nikoho neoklame, prostě to je milej příběh, o milejch lidech, kterým se před třiceti lety staly špatný věci. Je to o lásce, kde genetika nehraje žádnou roli, kde čas nehraje skoro žádnou roli. Je to laskavé, je to něco, co když čtete, tak díky těm maličkostem, který on a ona cítí, vidí, jak jim je krásně a jak je prostě boží a neuvěřitelný mít někoho rád, tak když to čtete, cítíte to. Z nich. Nebo ze sebe. To je na vás, ale já to tak mám. Máte to taky tak? Čtete to srdcem nebo to přelouskáte bez jakéhokoliv pozastavení se? (Jestli jo, tak se okrádáte a trošku mě štvete!) Představujete si, jak on a ona vypadají? A doufám, že všichni už chápete, jak vypadá Patrik?



Tyjo, mám ten příběh fakt ráda, záleží mi na něm. Je to divný? Když ho čtu zpětně, a to jsem si ho jako vytiskla na papíry, protože na papírech je to prostě něco jinýho, trošku mi přijde, jak kdybych to nepsala já. Mám k tomu samozřejmě spoustu výhrad, poznámek, doplňujících textů, ale mám ten příběh ráda. A to samozřejmě chápu, že to možná takhle celý prožívám jenom já ve svým selfish (sobeckým) vesmíru, ale víte, co si fakt strašně, ale strašně přeju, aby ten příběh jednou, až ho dopíšu, měl papírovou podobu. Protože tím, jak píšu, a na blog dávám jenom tak dvě stránky jako novou kapitolku, tak občas mi přijde, že co napíšu, prostě nic neřekne, že to pak někomu může přijít jako nuda, jako, že se tam nic neděje, ale když to pak bude v celku, tak jsou to takový spojnice a detaily, který jsou prostě strašně důležitý. Pro mě jsou důležitý.


Pro celý pochopení jsou důležitý. Nevím, jestli je tenhle článek srozumitelnej, rozhodně jsem měla potřebu vysvětlit něco, co možná není potřeba vysvětlovat, a co možná ani není vysvětlitelný. Protože je to "jenom" čtení a "jenom" příběh.




A abyste si nepřipadali, že jste se dneska fakt, ale fakt, nic nedozvěděli, tak tento článek provázejí obrázky. Obrázky, které jsou takové ilustrace příběhu o hodinkách. Je jich tu jen pár, ale pokud chcete vidět víc, tak klikněte sem. Anebo dole, úplně dole, pod odběrem novinek jsou takový tři ikonečky, první je fialová (facebook), pak je růžová(instagram) a pak je červená (pinterest), tak když kliknete na tu červenou, dostanete se tam taky.


Jo a tady máte písničky, který jsou moje aktuální best of:


Travis Greene – You waited


Miley Cyrus – Younger now


Imagine Dragons – Whatever it takes


Pink – What about us.


Texty těch písniček, maj smysl. A krásně doprovázejí Hodinkovej příběh.

6 zobrazení